Izabela Durabo Kámoš
Když byly Dagískovi 2 roky, pořídila si dcera, i přes naše protesty, další štěně-fenku Německého ovčáka. Dala jí jméno Kyra, ale když jsem jí uviděla, neřekla jsem jí jinak , než netopýr.
Udělali jsme ji dřevěnou ohrádku kolem Dagovi boudy, aby nám neutekla nějakou dírou v plotě, nebo někam nezapadla. Samozřejmě se jí tohle zmenšení výběhu nelíbilo a dožadovala se pustit ven. Dag, jako její starší brácha, celé dny ležel před ohrádkou, aby jí hlídal a dělal společnost. Asi nemohl pochopit, jak někdo tak mrnavej a ušatej, může celý den vyvádět, když tam má jídlo i misku s pitím a jeho domeček na spinkání.
Vždycky večer, po návratu z práce, jsem toho malého ušatce vyndala a vzala do domu. To byla teprve spokojená, ale ani tento přenos se neobešel bez protestů, škrábala, kousala, hlavně rychle pryč z mojí náruče. Kyra se od malička nerada mazlila a neměla ráda, když na ní někdo sahal. Asi po měsíci jsme zadělali všechny díry v plotě, zahradili nebezpečné místa a kyru vypustili do zahrady. Byla nadšená, tolik prostoru…..A protože ti dva šmudlíci mě každé ráno doprovázeli k brance plotu a číhali, jak se naskytne příležitost proklouznout vrátky ven, uplácela jsem je nějakou dobrotou…ve zdrhání byli totiž velice šikovní. Stačila malá skulina a moje nepozornost…a už byli v trapu. Brali to vždy jako hru, kdo z koho. Kdo bude rychlejší, panička…nebo oni…..
A tak jedno ráno, kdy jsem nestíhala a měla zpoždění, zamířila jsem k oknu v kuchyni, kde ležely odměny pro chlupáče.. Můj pohled zavadil o les a mně zatrnulo hrůzou. Lesem si pyšně vykračoval Dag a vedle něj cupitala Kyruška. Ani nevím, jak rychle jsem vylítla ven s hrůzou, že už zmizeli v lese a netrefí zpátky. Naštěstí jsem je ještě zahlídla a rychle zavolala. Dagísek se radostně otočil a když mě viděl zamířil k díře v plotu, kudy se dostali ven. Ani jsem nedutala, aby si návrat náhodou nerozmysleli. Jakmile byli na zahradě, šoupla jsem k díře první věc, co byla po ruce a hledala něco většího, čím bych otvor pro začátek ubednila. Můj pohled zavadil o velký masivní dřevěný stůl, který sloužil při grilování.Ani jsem nepřemýšlela, vzala ho do náruče a táhla k lesu. To, že Dag to bral jako novou hru a neustále se mi pletl pod nohy a s mohutným štěkáním kličkoval sem a tam, tak Kyra vymyslela lepší zábavu. Zakousla se mi do nohavice jeans a nemínila tuto hračku opustit. Zakouslá byla fest, nešla sestřást a protože jsem spěchala, vyhýbala jsem se Dagovi, nohu se zakouslou Kyrou táhla za sebou s nadávkama a upocená až na spodním prádle. Stůl jsem nakonec dovalila k díře, zatarasila s ním otvor, ale Kyře se zábava s nohavicí tak zalíbila, že po chvilce, kdy se mi jí podařilo setřást, zakousla se do druhé.
No pohled ze silnice musel být náramnej, štěkající chlupáč, já se stolem v náručí a se zakouslou malou bestii v nohavici, kterou táhnu za sebou…
Nedávno jsem si na tuto příhodu vzpomněla, kalhoty jsem měla odložené ve skříni a nenosila je, moje dcera a panička Kyry si je chtěla vzít, ale vrátila mi je se slovy, že teda s dírama nemusí a kde jsem k těm dírám vlastně přišla. ……Ale to už jsem se tomu jenom musela smát….
