Jak to u nás začalo
 |
Jak to u nás začalo aneb Život s chlupáčema na Vojkově
|
Dagísek
V červenci 2004 jsem se konečně přestěhovala z bytu z Prahy na Vojkov, kde jsme zbourali starý dům po babičce a postavili nový. Moc se mi tam nechtělo, byla jsem zvyklá na panelový byt a velký dům, kde v okolí nikdo nebydlel, mi naháněl hrůzu. Manžel pracoval přes týden mimo Prahu, starší dcera Renata se vdala a odstěhovala, mladší Karolína odjela sbírat zkušenosti jako Au Pair do Ameriky. Tak jsem se rozhodla, že si pořídím psa. Nějakého obranáře, který bude nahánět hrůzu, mně bude chránit, ale musím ho zvládnout. A tak jednou v pátek sedím v práci u počítače a začnu si prohlížet plemene psů. Nemusím hledat dlouho, protože se objevuje stránka a Bernský salašnický pes. Nemusím hledat dál, je to láska na první pohled. Ano, to je pes, jakého chci. Hledám v inzerátech....a nacházím, paní za Děčínem nabízí štěnata. Posílá fotky, s manželem vybíráme. A druhý den jedeme za Děčín. Tu cestu mám ještě dneska před očima, i to, jak nás u branky vítali dva hafani, kterí svoji velikostí a štěkotem naháneli hrůzu. Matka a otec dagiska. Jmeno matky si už nepamatuji, ale otec byl nádherný pes Apollo, který, jak jsme se teď dozvěděla, umřel minulý rok. Byl o 11 měsíců starší, než náš Dag, tak vlastně odešli oba ve stejném věku.Na zahradě se batolily černé kuličky a mě překvapilo, jak jsou proti rodičům malí. Hledali jsme kluka, kterého jsme si podle fotky vybrali. Některá štěňata si už páníčci odvezli.
Ale v tom k nám přiběhl mrňousek a začal se dožadovat pozornosti, všude za mnou chodil, chtěl hladit a domáhal se pozornost. Lehal si na záda, chtěl drbat, zoubkama se mi zahryzával do prstu...a bylo rozhodnuto, tenhle pes si nás vybral, ten bude náš. Šel nás i vyprovodit k brance a jeho pohled říkal? "Ty si mě nevezmeš? Nelíbím se ti? Ty se mi líbíš..."Ještě jsem se s chovatelkou dohodla, že štěně u ní zůstane o měsíc déle, protože jsme za týden letěli na měsíc do USA za dcerou. Dohodli jsme se, že před naším návratem si pejska vyzvedne starší dcera Renata a přiveze nám ho domů, aby už na nás doma čekal. Jméno měl vybrané ještě z doby, kdy jsem letěla letadlem a na něm byla cedulka DOUGLAS... to jméno se mi nějak líbilo a řekla jsme si, že jednou se tak bude jmenovat můj pes. A tak bylo štěňátko pojmenované. Ale nikdo mu v životě neřekl jinak než DAG...no, spíš Dagísek. Douglas jenom když neposlouchal, Dag, když jsme na volání kladli důraz, ale jinak to byl náš milovaný a rozmazlovaný Dagísek!
Jak Rychle k nám Dagísek přišel, tak rychle a nečekaně odešel. Nikdo z nás to nečekal a netušil, že má na dnanácterníku vřed. Jestli smutkem po odstěhování jeho velké kamarádky Kyry nebo něčím jiným, vřed mu praskl a nepoznal to, bohužel, ani lékař toho rána na veterině. Když jsme Daga vezli sanitkou na veterinu za 6 hodin znovu, byla jsem sama doma a 62kg zvedat..., věděl už náš pan doktor Voldřich, že je pozdě. Dagísek byl v septickém šoku a ani litry infuze do obou tlapiček mu stav nezlepšily. Uspat? Nebo zkusit šanci, i když malou a nechat operovat... Rozhodli jsme se pro druhou a věřili, že bude bojovat... Ještě před námi dostal Dagísek narkózu a šlo se operovat. Po třech hodinách jsme se s laskavým dovolením pana doktora přijeli na Daga podívat. Spinkal, vypadal dobře a pochrupkával tak, jak to dělával, když se mu něco hezkého zdálo a byl spokojený. Odjeli jsme v naději, že to bude dobré. Ráno jsem volala panu doktorovi, říkal, že se mu zhoršilo prokrvení, ale že jinak bojuje. Bohužel, večer dobojoval. Už to nezvládl a kolem 17hod odešel do psího nebe mezi své kamarády. A nám zůstala velká bolest v srdi. Jak velká, to pochopí jenom ten, kdo měl psa, který se stal součástí jeho života. A to Dag byl, byl to člen naší rodiny, který nás večer vítal a ráno doprovázel k brance, který nás dovedl rozveselit ve chvílích smutku. Dagísku, měli jsme tě moc rádi a zůstaneš na vždy v našich srdích a v našich vzpomínkách.....
Ahojky Renčo,
Tak jsme s Veronikou oplakaly Dagíska, jemu ani jeho tátovi Apollovi nebyl dáno být na tomto světě dlouho a přitom oba měli tak milující paničky, které by pro ně udělaly cokoliv.
Život je k těm pejskům někdy nespravedlivý až moc.
Veronika na tom byla trochu lépe než ty, měla a má doma ještě jednoho pejska – svojí Toničku, a ty bys měla také uvažovat o něčem chlupatém, co ti nahradí alespoň trochu Dagíska.
Teď mi právě píše a posílá fotečky majitelka synovce naší Ariny, je to krásný krycí pes a jsou po něm dvě volná štěňátka – je to v Praze a štěňátka jsou nádherná s předpoklady dobrého zdraví.
Podívej se na fotečky – je volný pejsek Emánek a fenečka Alissa, ta byla zamluvená ale paní měla těžkou havárii teď na tom ledu a tak musela štěně odříct.
Nepořizuj si pejska bez PP, Dagísek byl sice jedinečný ale sama jsi viděla jak na tom byl s tím svým zdravíčkem – kluk zlatej a o to víc milovanej !!!
Tak zauvažuj a dej mi vědět, tato štěňátka jsou svým způsobem i moje rodina.
Myslíme na tebe doma i s Luborem, určitě to není pro tebe lehké, já na Kámu nezapomněla dodnes a vím že už takového psa mít nikdy nebudu ale bez psa to taky nešlo a tak máme doma Kissíka a už v něm vidím Kámovy rysy i když nejsou vůbec příbuzní – ale je to psí chlap a tak už je to doma veselejší.
Papa
AlenaLa
A díky spolužačce z gymnázia Alence, která má velké srdce pro salaše a vůbec všechny psy, přijde do našeho domova nový pejsek, kterému říkáme Mates... protože Dagísek... a teď Matýsek.... stačil jeden mail a fotky krásných štěňátek....